Jak přesně reaguje MMS v těle?

Roztok chloritanu sodného je vysoce zásaditý. Když jej neutralizujeme kyselinou, stává se nestabilním a začíná se uvolňovat plyn. Není to ovšem kyslík, ale kysličník chloričitý. Vzorec kysličníku chloričitého je ClO2. To znamená jeden iont chlóru a dva ionty kyslíku, který ale tělo (stejně jako ve vazbě CO2...) nemůže využít, protože v této vazbě nemá schopnost cokoli oxidovat. Nicméně iont kysličníku chloričitého má ohromnou oxidační schopnost.
Každý iont kysličníku chloričitého, jestliže v těle narazí na něco, co je kyselejší než tělo – konkrétně na patogen nebo cokoli jiného, svým způsobem „exploduje“. Exploze není nic jiného, než rychlá chemická reakce, při níž se uvolňuje energie, a je to obvykle nějaký druh oxidace.

Když iont kysličníku chloričitého narazí na patogen, přijme od něj v rámci náboje pět elektronů, čímž dojde k okamžité oxidaci, a to je ta exploze. Výsledkem této chemické reakce je úplná neutralizace iontu chlóru. Neutrální jsou i oba ionty kyslíku, které předtím byly součástí kysličníku chloričitého, což u kyslíku znamená stav -2. Iont kyslíku pak už nemůže oxidovat, může se stát pouze součástí vody v těle, ale tělo už ho k žádné oxidaci použít nemůže. Iont chlóru se poté, co se naváže na sodík, stává chloridem a vznikne obyčejná kuchyňská sůl (NaCl). Kyslík ani chlór pak už nemají žádný náboj, který by mohl vyvolat nějakou oxidaci. Jak vidíte, účinnou složkou je zde iont kysličníku chloričitého (kombinace chlóru a kyslíku), který je stokrát účinnější než samotný kyslík.

Kysličník chloričitý nedodává kyslík, ale elektrony. Okysličovadlem je zde iont kysličníku chloričitého, ne kyslík.
Podívejte se do učebnice chemie. Kyslík není jediné okysličovadlo. Za oxidaci je považována každá reakce, při níž dochází k výměně elektronů. Kdyby se výzkumníci, kteří pracovali se stabilizovaným kyslíkem, věnovali moderní chemii, mohli být mnohem úspěšnější. Je toho ještě mnohem víc, než v tomto stručném vysvětlení, ale snažil jsem se to podat tak, aby to pochopil každý.